NGC 2360

NGC 2360
Otevřená hvězdokupa NGC 2360 zobrazená v programu Stellarium. Credit: Roberto Mura
Otevřená hvězdokupa NGC 2360 zobrazená v programu Stellarium. Credit: Roberto Mura
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typotevřená hvězdokupa
ObjevitelCaroline Herschel[1]
Datum objevu1783[1]
Rektascenze07h 17m 43s[2]
Deklinace-15°38′30″[2]
SouhvězdíVelký pes (lat. CMa)
Zdánlivá magnituda (V)7,2[2]
Úhlová velikost12'[1]
Vzdálenost6 155 ly
(1887 pc)[2]
Metalicita [Fe/H]−0,03
Označení v katalozích
New General CatalogueNGC 2360
Jiná označeníCaroline's Cluster,[2] OCl 589, Cr 134, Mel 64,[1] Caldwell 58
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 2360 (také známá jako Caldwell 58) je otevřená hvězdokupa v souhvězdí Velkého psa vzdálená přibližně 6 200 světelných let. Objevila ji Caroline Herschel, sestra britského astronoma Williama Herschela, 26 února 1783[3] a připsala k ní poznámku: "nádherná kupa pěkně zhuštěných hvězd skoro půl stupně v průměru."[4] Její záznam zůstal zapomenut až do roku 1786, kdy hvězdokupu zapsal Herschel do svého katalogu 1000 hvězdokup a mlhovin a potvrdil Caroline jako objevitelku.[3]

Pozorování

Poloha NGC 2360 v souhvězdí Velkého psa

Na obloze se nachází 3,5 stupně východně od hvězdy γ CMa, méně než 1 stupeň severozápadně od zákrytové proměnné dvojhvězdy R Canis Majoris a 20' východně od nesouvisející hvězdy HD 56405 s magnitudou 5,5.[5] 5 stupňů směrem na východ se nachází hvězdokupa Messier 47 a ještě o stupeň a půl dále Messier 46. Je viditelná i triedrem, ale až středně velký amatérský astronomický dalekohled ukáže několik desítek slabších hvězd seřazených do dlouhých řetězců.[6]

Vlastnosti

Americký astronom Olin J. Eggen při svém výzkumu hvězdokupy v roce 1968 zjistil, že nejjasnější hvězda 9. magnitudy (HD 56847) na okraji hvězdokupy se na ni pouze náhodně promítá a není jejím členem. Našel také jednoho nebo možná dva modré opozdilce,[7] tedy neočekávaně horké a zářivé hvězdy, které se zdají být mladší než okolní hvězdy a pravděpodobně vznikly nasáváním hmoty z okolních hvězd.[8] V současné době jsou již známi čtyři.[9]

Rozborem hmotnosti nejmenších hvězd, které dospěly do stádia červených obrů, tedy hvězd o hmotnosti 1,8 až 1,9 hmotností Slunce, odhadli švýcarští astronomové Jean-Claude Mermilliod a Michel Mayor stáří hvězdokupy na 2,2 miliardy let.[10]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 2360 na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d The NGC/IC Project: Results for NGC 2360 [online]. [cit. 2016-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-28. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 2360 [online]. [cit. 2016-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b HOSKIN, Michael. Caroline Herschel as observer. S. 373–406. Journal for the History of Astronomy [online]. Listopad 2005 [cit. 2016-04-06]. Roč. 36, čís. 4, s. 373–406. Dostupné online. Bibcode 2005JHA....36..373H. (anglicky) 
  4. ↑ Stephen James O'Meara. The Caldwell Objects. [s.l.]: Cambridge University Press, 2002. ISBN 978-0-521-82796-6. S. 231–233. 
  5. ↑ STREICHER, Magda. Caroline Herschel’s Deepsky Discoveries: Deepsky Delights [online]. The Astronomical Society of Southern Africa, duben 2006 [cit. 2016-04-06]. S. 234–36. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Michal Kodriš. Průvodce hvězdnou oblohou: Velký pes [online]. [cit. 2016-04-06]. Dostupné online. 
  7. ↑ Eggen, Olin J. The Intermediate-Age Cluster NGC 2360. S. 83–87. Astrophysical Journal [online]. [cit. 2016-04-06]. Roč. 152, s. 83–87. Dostupné online. DOI 10.1086/149526. Bibcode 1968ApJ...152...83E. (anglicky) 
  8. ↑ FELLMAN, Megan. Astronomers Explain 'Blue Stragglers' [online]. Northwestern University, Evanston, Illinois, 2011-10-17 [cit. 2016-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Ahumada, J. A.; Lapasset, E. New catalogue of blue stragglers in open clusters. S. 789–797. Astronomy and Astrophysics [online]. Únor 2007 [cit. 2016-04-06]. Roč. 463, čís. 2, s. 789–797. Dostupné online. DOI 10.1051/0004-6361:20054590. Bibcode 2007A&A...463..789A. (anglicky) 
  10. ↑ Mermilliod, Jean-Claude; Mayor, Michel. Red Giants in Open Clusters. III - Binarity and Stellar Evolution in Five Intermediate-age Clusters: NGC 2360, 2423, 5822, 6811, and IC 4756. S. 61–72. Astronomy and Astrophysics [online]. Říjen 1990 [cit. 2016-04-06]. Roč. 273, čís. 1, s. 61–72. Dostupné online. Bibcode 1990A&A...237...61M. (anglicky) 

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu NGC 2360 na Wikimedia Commons
  • Simbad – NGC 2360
  • Atlas of the Universe: seznam otevřených hvězdokup

Objekty v Caldwellově katalogu
C1 • C2 • C3 • C4 • C5 • C6 • C7 • C8 • C9 • C10 • C11 • C12 • C13 • C14 • C15 • C16 • C17 • C18 • C19 • C20 • C21 • C22 • C23 • C24 • C25 • C26 • C27 • C28 • C29 • C30 • C31 • C32 • C33 • C34 • C35 • C36 • C37 • C38 • C39 • C40 • C41 • C42 • C43 • C44 • C45 • C46 • C47 • C48 • C49 • C50 • C51 • C52 • C53 • C54 • C55 • C56 • C57 • C58 • C59 • C60 • C61 • C62 • C63 • C64 • C65 • C66 • C67 • C68 • C69 • C70 • C71 • C72 • C73 • C74 • C75 • C76 • C77 • C78 • C79 • C80 • C81 • C82 • C83 • C84 • C85 • C86 • C87 • C88 • C 89 • C 90 • C 91 • C92 • C93 • C94 • C95 • C96 • C97 • C98 • C99 • C100 • C101 • C102 • C 103 • C 104 • C 105 • C106 • C107 • C108 • C109