STS-84

STS-84
Údaje o expedici
Na stanici	Mir
Loď	Atlantis
COSPAR	1997-023A
Členů expedice	7
Hostitelé	23. základní expedice (Mir)
Datum startu	15. květen 1997 8:08 UTC
Kosmodrom	Kennedyho vesmírné středisko, Florida, USA
Vzletová rampa	LC-39A
Spojení se stanicí	17. květen 2:33 UTC
Délka letu	9 dní, 5 hodin, 21 minut
z toho na stanici	4 dny, 22 hodin, 31 minut
Odlet ze stanice	22. květen 1:04 UTC
Datum přistání	24. květen 1997 13:28 UTC
Místo přistání	Kennedyho vesmírné středisko
Jerry Linenger
Přechod z	23. základní expedice (Mir)
Délka letu	132 dní, 4 hodiny
Michael Foale
Délka letu	144 dní, 13 hodin, 47 minut
Přechod do	23. základní expedice (Mir)
Parametry dráhy
Perigeum	377 km
Apogeum	393 km
Doba oběhu	92,3 min
Sklon dráhy	51,7°
Fotografie posádky
Zleva sedí Linenger, Precourt, Foale, stojí Clervoy, Collinsová, Lu, Kondakovová, Noriega
Navigace
Předchozí STS-83 Následující STS-94

STS-84 byla mise raketoplánu Atlantis. Jednalo se o 84. let raketoplánu a 19. let raketoplánu Atlantis. Cílem letu bylo šesté setkání raketoplánu s ruskou orbitální stanicí Mir. Raketoplánem se na Zemi vracel Jerry M. Linenger, který pracoval na vesmírné stanici a kterého zde vystřídal C. Michael Foale.

Posádka

• Charles J. Precourt (3), velitel
• Eileen M. Collinsová (2), pilot
• Jean-François Clervoy (2), letový specialista 1, ESA
• Carlos Ismael Noriega (1), letový specialista 2
• Edward T. Lu (1), letový specialista 3
• Jelena V. Kondakovová (2), letový specialista 4, Roskosmos (RKK Eněrgija)

Nový člen posádky 23. základní expedice Miru:

• C. Michael Foale (5), letový specialista 5

Návrat z mise na Miru:

• Jerry M. Linenger (2), letový specialista 6

V závorkách je uvedený celkový dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise.

Průběh letu

Raketoplán odstartoval přesně podle plánu 15. května 1997. Po dosažení oběžné dráhy se posádka uložila k osmihodinovému spánku. Druhý den letu se astronauté věnovali přípravě na spojení s Mirem, instalovali kamery, laserový dálkoměr a ověřovali nezbytné procedury. Zároveň v laboratoři Spacehab v nákladovém prostoru prováděli experimenty.

Třetího dne letu, 17. května, se Atlantis spojil s Mirem. Došlo k tomu, když tělesa prolétávala nad Jaderským mořem. Bylo to 6. připojení amerického raketoplánu k ruské stanici Mir. Po dvou hodinách byl otevřen průlez a velitel raketoplánu Charles J. Precourt si potřásl rukou s velitelem 23. základní expedice na Miru Vasilijem Ciblijevem.

Američané přivezli Ciblijevovi a Lazutkinovi jako dar baseballové čepice se znakem STS-84 a americkému obyvateli ruské stanice Linengerovi preclíky. Na palubu Miru se poté přestěhoval astrofyzik Michael Foale, který vystřídal lékaře Linengera. Ten naopak návratem do raketoplánu ukončil svou 132 dnů dlouhou misi v posádce Miru.

Jedním z nejdůležitějších zařízení, které raketoplán dopravil na stanici, byl generátor kyslíku Elektron. Astronauti jej instalovali v modulu Kvant-1 a měl sloužit jako záloha poruchového generátoru v modulu Kvant-2. Čtvrtý den letu se posádka věnovala různorodým úkolům. Collinsová a Precourt pořídili fotografickou prohlídku stanice, Noriega kontroloval experimenty na letové palubě a Lu aktivoval experiment sledování radiace (CREAM). Linenger seznamoval Foaleho se situací na stanici a poté přenášel výsledky svých experimentů ze stanice do raketoplánu.

Pátý den letu se překládal další materiál na Mir (zásoby vody, čerstvé potraviny) a byly odebrány vzorky vzduchu z Miru k následné analýze na Zemi. Šestý den provedly posádky tzv. MisDE (Mir Structural Dynamics Experiment). Tento test zkoumal chování komplexu Mir-Atlantis při drobných manévrech prováděných manévrovacími tryskami raketoplánu. Výsledky měly sloužit při přípravě stavby mezinárodní stanice ISS.

Sedmý den letu posádky dokončily překládání více než 3 tun nákladu a uskutečnila se tisková konference za účasti všech členů obou posádek. Pak již došlo na loučení a ve 12:43 UT se uzavřel průlez mezi oběma tělesy. K odpojení Atlantisu od Miru došlo následující den, tj. 22. května v 01:03:56 UTC. V bezpečné vzdálenosti od stanice Atlantis zapnul manévrovací trysky a odletěl dále od Miru. Ve vzdálenosti zhruba 1000 metrů se ještě na chvíli zastavil a otestoval laserové naváděcí zařízení.

Desátý den letu (24. května) bylo vše připraveno na přistání. První možnost přistání na KSC byla odvolána kvůli počasí. Na druhý pokus ale raketoplán ve 12:22 UT zapálil na 3 minuty 14 sekund motory OMS a půl hodiny poté vstoupil nad Havajskými ostrovy do atmosféry. V 9:27:44 EDT UT přistál bezpečně na dráze 33 na KSC na Floridě.

Reference

• Malá encyklopedie kosmonautiky

V tomto článku byl použit překlad textu z článku STS-84 na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu STS-84 na Wikimedia Commons
• (anglicky) Shrnutí mise na stránkách NASA Archivováno 10. 2. 2007 na Wayback Machine.
• (česky) Průběh mise na MEK