Zdeněk Elger z Elgenfeldu
| Zdeněk Elger z Elgenfeldu | |
|---|---|
 Zdeněk Elger z Elgenfeldu jako rektor české techniky v Brně | |
| Narození | 30. října 1871 Nové Strašecí Rakousko-Uhersko  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 15. prosince 1940 (ve věku 69 let) Brno Protektorát Čechy a Morava  Protektorát Čechy a Morava |
| Místo pohřbení | městský hřbitov Lázně Bohdaneč |
| Ocenění | Řád železné koruny, III. třídy |
| Děti | Milena Šimková-Elgrová (dcera) Jiří Maria Elger (syn) Dagmar Kohoutová-Elgrová (dcera) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Zdeněk Elger z Elgenfeldu, křtěný Zdenko Jan (30. října 1871 Nové Strašecí[1] – 15. prosince 1940 Brno), byl český strojař, konstruktér, vysokoškolský profesor, odborný publicista a soudní znalec.
Život
Narodil se v Novém Strašecí do rodiny oficiála při c.k. berním úřadě Jana Elgera s Elgenfeldu (rodina byla nobilitována v roce 1808[2]) a jeho ženě Antonii roz. Follmanové.[1] Obecnou školu navštěvoval ve svém rodišti, ale v dalším studiu pokračoval již v Hradci Králové, kde studoval vyšší reálku.
Za dalším vzděláním odešel v roce 1889 do Prahy[3], kde studoval odbor strojního inženýrství na české vysoké škole technické. Zde složil v roce 1893 státní zkoušku, byl promován inženýrem a bezprostředně nastoupil do prvního zaměstnání ve strojírně "Märky, Bromovský & Schultz" v Hradci Králové jako konstruktér v oboru parních strojů pro cukrovarnický průmysl a vodárenství. V září roku 1897 s v Novém Bydžově oženil s dcerou místního lékaře Johannou Hánělovou,[4] s níž měl tři děti.
V roce 1899 odešel Elger do Adamova, kde se záhy stal šéfinženýrem a nedlouho poté i ředitelem tamních strojíren. Jeho působení v adamovských strojírnách však nemělo dlouhého trvání, od roku 1901 začal působit jako řádný profesor nauky o strojích na brněnské technice, kde setrval až do roku 1937. Zprvu vyučoval obecnou a teoretickou nauku o strojích a ve dvacátých letech vedl cvičení z paliv a olejů. Elger byl v letech 1902/03, 1914/15, 1922/23 a 1931/32 zvolen děkanem odboru strojního inženýrství a ve studijním roce 1905/1906 zastával také funkci rektora školy. Rovněž působil jako stálý soudní znalec, mimořádný člen Patentního úřadu v Praze, rada Patentního soudu a autor mnoha odborných publikací.[5]
V roce 1936 nastoupil zdravotní dovolenou a roku 1937 odešel do důchodu. V prosinci roku 1940 Elger zemřel a následně byl pohřben v Lázních Bohdaneč.
Zdeněk Elger z Elgenfeldu vlastnil secesní dům v brněnské Pellicově ulici číslo 8, na němž je umístěna bronzová pamětní deska.[6]
Odkazy
Reference
- ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu Zdeňka Elgera z Elgenfeldu farnost Nové Strašecí
- ↑ ČERNÝ, Jan. Strašečtí rychtáři, purkmistři, starostové a předsedové (pokračování). Novostrašecký měsíčník. Duben 2014, s. 24–25. Dostupné online.
- ↑ Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850-1914, Elger von Elgenfeld Zdenek (1871)
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika oddaných v Novém Bydžově, sign.115-6726, ukn.6887, str.502. Dostupné online
- ↑ Moravská zemská knihovna, Ing. Zdeněk Elger, Měření na strojích tepelných 1. díl, 1920
- ↑ Národní památkový úřad, památkový katalog, dům Zdeňka Elgera z Elgenfeldu
Literatura
- 1998 Chmel, Zdeněk. Galerie brněnských osobností. Díl 1. A-K. Brno: ANTE, 1998, str. 47. ISBN 80-902404-3-7
- 1999 Tomeš, Josef a kol. Český biografický slovník XX. století. I. díl. Praha: Paseka, 1999, str. 289
- 2012 Biografický slovník českých zemí. 1. vyd. 15. sešit Dvořák-Enz. Praha: Libri, 2012, str. 571. ISBN 978-80-7277-504-0
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zdeněk Elger z Elgenfeldu na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Zdeněk Elger z Elgenfeldu
- Zdeněk Elger z Elgenfeldu v Encyklopedii dějin města Brna
- Zdeněk Elger z Elgenfeldu v databázi Středočeské vědecké knihovny
- Vysoké učení technické v Brně, Fakulta strojního inženýrství, Děkan-rekordman byl „šlechtic původem, ale zejména duchem“ Zdeněk Elger z Elgenfeldu
| Rektoři Vysokého učení technického v Brně | |
|---|---|
| 1899–1901 Karel Zahradník • 1901–1902 Václav Řehořovský • 1902–1903 Michal Ursíny • 1903–1904 Antonín Sucharda • 1904–1905 Josef Bertl • 1905–1906 Zdeněk Elger z Elgenfeldu • 1906–1907 František Hasa • 1907–1908 Leopold Grimm • 1908–1909 Josef Líčka • 1909–1910 Jan Zvoníček • 1910–1911 Vladimír Novák • 1911–1912 Karel Vandas • 1912–1913 Josef Sumec • 1913–1914 Antonín Smrček • 1914–1915 Adolf Štys • 1915–1917 Karel Hugo Kepka • 1917–1918 Vladimír List • 1918–1919 Karel Ryska • 1919–1920 Vincenc Hlavinka • 1920–1921 Jiří Baborovský • 1921–1922 Vladimír Novák • 1922–1923 Josef Zvoníček • 1923–1924 Jiří Baborovský • 1924–1925 Michal Ursíny • 1925–1926 Bohumil Vlček • 1926–1927 Jan Albert Novák • 1927–1928 Karel František Šimek • 1928–1929 Jan Caha • 1929–1930 František Píšek • 1930–1931 František Ducháček • 1931 Vítězslav Veselý • 1931–1932 Vladimír Fischer • 1932–1933 Josef Rieger • 1933–1935 Karel Čupr • 1935–1936 Rudolf Vondráček • 1936–1937 Ota Veletovský • 1937–1938 Václav Bubeník • 1938–1939 Otakar Kallauner • 1939–1940 Jaroslav Syřiště • 1940–1945 české vysoké školy uzavřeny • 1945 Vítězslav Veselý • 1945–1946 Jaroslav Syřiště • 1946–1947 Josef Kožoušek • 1947–1948 Václav Kubelka • 1948–1950 Jiří Kroha • 1950–1951 František Perna • 1951–1953 Vojtěch Mencl • 1953–1955 Josef Vaverka • 1955–1958 Vilibald Bezdíček • 1958–1968 Vladimír Meduna • 1968–1969 Vilibald Bezdíček • 1969–1970 Vladislav Osina • 1970–1976 Vladimír Meduna • 1976–1985 František Kouřil • 1985–1990 František Pail • 1990–1991 Arnošt Hönig • 1991–1994 Emanuel Ondráček • 1994–2000 Petr Vavřín • 2000–2006 Jan Vrbka • 2006–2014 Karel Rais • 2014–2022 Petr Štěpánek • od 2022 Ladislav Janíček | |
| Vysoké učení technické v Brně | |
