Thomas Morgan

Thomas Morgan
Narození25. září 1866
Lexington
Úmrtí4. prosince 1945 (ve věku 79 let)
Pasadena
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníMountain View Cemetery and Mausoleum
BydlištěSpojené státy americké
Alma materKentucká univerzita (1883–1886)
Univerzita Johnse Hopkinse (1886–1890)
Kolumbijská univerzita
Povoláníevoluční biolog, genetik, zoolog, lékař, vysokoškolský učitel, fyziolog a biolog
ZaměstnavateléBryn Mawr College (1891–1904)
Kolumbijská univerzita (1904–1927)
Kalifornský technologický institut (od 1928)
Oceněnízahraniční člen Královské společnosti (1919)
Croonian Medal and Lecture (1922)
Silliman Memorial Lectures (1924)
Darwinova medaile (1924)
Nobelova cena za fyziologii nebo lékařství (1933)
… více na Wikidatech
ChoťLilian Vaughan Morgan (od 1904)
DětiIsabel Morgan
RodičeCharlton Hunt Morgan a Ellen Key Howard
PodpisThomas Morgan – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thomas Hunt Morgan (25. září 1866 Lexington, Kentucky, USA4. prosince 1945 Pasadena, Kalifornie) byl americký genetik. Je považován za jednoho z předních biologů konce 19. a počátku 20. století. Je po něm pojmenována jednotka centimorgan (cM), která se užívá k měření genetické vzdálenosti.

Studoval evoluci, zoologii a makromutace u octomilky (Drosophila melanogaster). Prokázal, že geny jsou umístěny na chromozomech, a na základě tohoto poznatku zformuloval tzv. Morganovy zákony dědičnosti. Zejména pro tento objev mu byla v roce 1933 udělena Nobelova cena za fyziologii a lékařství. Jako první tak získal tuto cenu za práci v oboru genetiky. Za svůj život napsal 22 knih a 370 vědeckých pojednání. Ironií osudu je, že Morgan byl sveřepým odpůrcem teorie o umístění genů na chromozomech, a pokusy s octomilkou prováděl původně proto, aby teorii vyvrátil.

Morganova studia

Morgan se narodil v Lexingtonu ve státě Kentucky. V 16 letech začal studovat na State College of Kentucky (dnešní University of Kentucky). Zde se soustředil především na přírodní vědy. V roce 1886 promoval jako primus a získal bakalářský titul v přírodních vědách. Následující léto začal postgraduálně studovat na Johns Hopkins University, což byla první americká univerzita orientovaná na výzkum. Zde spolupracoval s významným morfologem Williamem K. Brooksem. Pod jeho vedením také psal diplomovou práci o embryologii nohatek a jejich fylogenetické příbuznosti s členovci. Usoudil, že z hlediska embryologie jsou nohatky více podobné pavoukům než korýšům. Za tuto diplomovou práci obdržel v roce 1890 titul Ph.D.

Působení Morgana na Bryn Mawr College

V roce 1891 byl Morgan jmenován vedoucím kabinetu biologie na Bryn Mawr College. Vyučoval biologii pětkrát týdně, dvě přednášky každý den. Čas od času zahrnoval do přednášek i své objevy, ale i když byl nadšeným vyučujícím, jeho pravým zájmem byl vědecký výzkum.

V roce 1894 byl na rok uvolněn, aby se mohl zúčastnit výzkumu „Stazione Zoologica“ v Neapoli. Zde se setkal s německým biologem Hansem Drieschem, jehož výzkumy vytříbily Morganův zájem. V té době se Morganova práce přesunula od klasické popisné morfologie k experimentální embryologii, která vysvětluje somaticky a chemicky vývoj života. Po návratu z Neapole byl jmenován profesorem.

Na začátku roku 1900 začal pracovat na studii problémů s určováním pohlaví. Pokračoval také ve výzkumech evolučních změn, což byl jeho dřívější zájem.

Morgan se v polovině roku 1904 oženil s Lilian Vaughan Sampson, která též studovala na Bryn Mawr College. Jedno z jejich čtyř dětí, Isabel Morgan (provdaná Mountain) se stala významnou viroložkou na Johns Hopkins University a specializovala se na výzkum obrny.

Působení Morgana na Columbia University

V roce 1904 nastoupil na Columbia University a začal se spolupracovníky studovat genetiku octomilky obecné (Drosophila melanogaster). Křížil ji s cílem najít dědičné mutace. Po roce 1909 vědci objevili několik dědičných mutací, z nichž některé se daly vysvětlit Mendelovými zákony dědičnosti. V dalším roce se však jeden ze samečků octomilky lišil od předchozích červenookých jedinců (později označených jako divoký typ) bílýma očima. Tito běloocí samečci však po spáření s červenookou samičkou dávali uniformní červenooké potomstvo. V druhé generaci však bylo potomstvo odlišné – samečci byli běloocí. V několika potomstvech se také objevili růžovoocí jedinci, poukazující na jiný způsob dědičnosti. To byl důkaz gonozomálně dědičného znaku. Morgan své poznatky publikoval v roce 1911 v časopise Science. Tvrdil, že některé znaky jsou podmíněny pohlavním, že jsou pravděpodobně lokalizovány na jednom z pohlavních chromozomů a že ostatní geny jsou také umístěny na jiných specializovaných chromozomech.

Další Morganův výzkum objasnil či vedl k objasnění mnoha dnes již vysvětlených problematik v genetice. Nalezl vhodný modelový organismus ke studiu genetiky; octomilky se začaly užívat jako modelový organismus po celém světe a užívají se dosud. Jeho muší komora (fly-room) se stala celosvětově známá.

Mnoho jeho studentů získalo stejně jako on Nobelovu cenu v různých odvětvích přírodních věd.

Morganův odkaz genetice

  • chromozomy jsou nositeli genetické informace
  • geny jsou na nich uspořádány lineárně za sebou
  • geny jsou také na chromozomech přítomny na určitých místech (tzv. lokusy)
  • geny přítomné na stejném chromozomu jsou ve vazbě
  • objev polytenních (obřích) chromozomů octomilky obecné
  • objev celého karyotypu octomilky obecné

Odkazy

Literatura

  • KOHLER, Robert E. Lords of the fly: Drosophila genetics and the experimental life. Chicago: The University of Chicago Press, 1994. 321 s. ISBN 0-226-45063-5.
  • KOHLER, Robert E. Partners in science: foundations and natural scientists, 1900–1945. Chicago: University of Chicago Press, 1991. 415 s., obr. příl. ISBN 0-226-45060-0.
  • ROMANES, George John a MORGAN, C. Lloyd, ed. Darwin a po Darwinovi. 2, Podarwinovské otázky sporné: dědičnosť, užitečnosť. Překlad Alois Mrázek. V Praze: Bursík & Kohout, [1898]. 234 s.

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Nositelé Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství
1901–1925
1926–1950
  • Johannes Fibiger (1926)
  • Julius Wagner-Jauregg (1927)
  • Charles Nicolle (1928)
  • Christiaan Eijkman / Frederick Hopkins (1929)
  • Karl Landsteiner (1930)
  • Otto Heinrich Warburg (1931)
  • Charles Scott Sherrington / Edgar Douglas Adrian (1932)
  • Thomas Morgan (1933)
  • George Whipple / George Richards Minot / William Parry Murphy (1934)
  • Hans Spemann (1935)
  • Henry Hallett Dale / Otto Loewi (1936)
  • Albert Szent-Györgyi (1937)
  • Corneille Heymans (1938)
  • Gerhard Domagk (1939)
  • Henrik Dam / Edward Adelbert Doisy (1943)
  • Joseph Erlanger / Herbert Spencer Gasser (1944)
  • Alexander Fleming / Ernst Boris Chain / Howard Walter Florey (1945)
  • Hermann Joseph Muller (1946)
  • Carl Ferdinand Cori / Gerty Coriová / Bernardo Houssay (1947)
  • Paul Hermann Müller (1948)
  • Walter Rudolf Hess / António Egas Moniz (1949)
  • Philip Showalter Hench / Edward Calvin Kendall / Tadeus Reichstein (1950)
  • 1951–1975
  • Max Theiler (1951)
  • Selman Abraham Waksman (1952)
  • Hans Adolf Krebs / Fritz Albert Lipmann (1953)
  • John Franklin Enders / Frederick Chapman Robbins / Thomas Huckle Weller (1954)
  • Hugo Theorell (1955)
  • André Frédéric Cournand / Werner Forßmann / Dickinson W. Richards (1956)
  • Daniel Bovet (1957)
  • George Wells Beadle / Edward Lawrie Tatum / Joshua Lederberg (1958)
  • Arthur Kornberg / Severo Ochoa (1959)
  • Frank Macfarlane Burnet / Peter Brian Medawar (1960)
  • Georg von Békésy (1961)
  • Francis Crick / James Dewey Watson / Maurice Wilkins (1962)
  • John Carew Eccles / Alan Lloyd Hodgkin / Andrew Fielding Huxley (1963)
  • Konrad Bloch / Feodor Lynen (1964)
  • François Jacob / André Lwoff / Jacques Monod (1965)
  • Francis Peyton Rous / Charles Brenton Huggins (1966)
  • Ragnar Granit / Haldan Keffer Hartline / George Wald (1967)
  • Robert W. Holley / Har Gobind Khorana / Marshall Warren Nirenberg (1968)
  • Max Delbrück / Alfred Hershey / Salvador Luria (1969)
  • Julius Axelrod / Ulf von Euler / Bernard Katz (1970)
  • Earl Wilbur Sutherland (1971)
  • Gerald Edelman / Rodney Robert Porter (1972)
  • Karl von Frisch / Konrad Lorenz / Nikolaas Tinbergen (1973)
  • Albert Claude / Christian de Duve / George Emil Palade (1974)
  • David Baltimore / Renato Dulbecco / Howard Martin Temin (1975)
  • 1976–2000
  • Baruch Samuel Blumberg / Daniel Carleton Gajdusek (1976)
  • Roger Guillemin / Andrew Schally / Rosalyn Yalowová (1977)
  • Werner Arber / Daniel Nathans / Hamilton O. Smith (1978)
  • Allan McLeod Cormack / Godfrey N. Hounsfield (1979)
  • Baruj Benacerraf / Jean Dausset / George Davis Snell (1980)
  • Roger W. Sperry / David H. Hubel / Torsten Wiesel (1981)
  • Sune Bergström / Bengt Samuelsson / John Vane (1982)
  • Barbara McClintocková (1983)
  • Niels Kaj Jerne / Georges Köhler / César Milstein (1984)
  • Michael S. Brown / Joseph L. Goldstein (1985)
  • Stanley Cohen / Rita Leviová-Montalciniová (1986)
  • Susumu Tonegawa (1987)
  • James W. Black / Gertrude Belle Elionová / George H. Hitchings (1988)
  • J. Michael Bishop / Harold E. Varmus (1989)
  • Joseph Murray / E. Donnall Thomas (1990)
  • Erwin Neher / Bert Sakmann (1991)
  • Edmond H. Fischer / Edwin G. Krebs (1992)
  • Richard John Roberts / Phillip A. Sharp (1993)
  • Alfred G. Gilman / Martin Rodbell (1994)
  • Edward B. Lewis / Christiane Nüssleinová-Volhardová / Eric F. Wieschaus (1995)
  • Peter C. Doherty / Rolf Martin Zinkernagel (1996)
  • Stanley B. Prusiner (1997)
  • Robert F. Furchgott / Louis Ignarro / Ferid Murad (1998)
  • Günter Blobel (1999)
  • Arvid Carlsson / Paul Greengard / Eric Kandel (2000)
  • 2001–
  • Leland H. Hartwell / Tim Hunt / Paul Nurse (2001)
  • Sydney Brenner / H. Robert Horvitz / John Sulston (2002)
  • Paul Lauterbur / Peter Mansfield (2003)
  • Richard Axel / Linda B. Bucková (2004)
  • Barry Marshall / Robin Warren (2005)
  • Andrew Z. Fire / Craig C. Mello (2006)
  • Mario Capecchi / Martin Evans / Oliver Smithies (2007)
  • Harald zur Hausen / Françoise Barré-Sinoussi / Luc Montagnier (2008)
  • Elizabeth Blackburnová / Carol W. Greiderová / Jack W. Szostak (2009)
  • Robert G. Edwards (2010)
  • Bruce Beutler / Jules A. Hoffmann / Ralph M. Steinman (2011)
  • John Gurdon / Šin’ja Jamanaka (2012)
  • James Rothman / Randy Schekman / Thomas Südhof (2013)
  • John O'Keefe / May-Britt Moserová / Edvard Moser (2014)
  • William C. Campbell / Satoši Ómura / Tchu Jou-jou (2015)
  • Jošinori Ósumi (2016)
  • Jeffrey C. Hall / Michael Rosbash / Michael W. Young (2017)
  • James P. Allison / Tasuku Hondžó (2018)
  • Gregg L. Semenza / Peter J. Ratcliffe / William Kaelin (2019)
  • Harvey J. Alter / Michael Houghton / Charles M. Rice (2020)
  • David Julius / Ardem Patapoutian (2021)
  • Svante Pääbo (2022)
  • Katalin Karikóová / Drew Weissman (2023)
  • Autoritní data Editovat na Wikidatech