Oceanus Procellarum

Oceanus Procellarum je rozsáhlá tmavá plocha v horní levé části snímku - v části přivrácené strany Měsíce.
Poloha Oceanus Procellarum.

Oceanus Procellarum (česky Oceán bouří) je nejrozsáhlejší plocha na přivrácené straně Měsíce, která je pokryta bazalty tvořícími měsíční moře. Má od severu k jihu délku 2 500 kilometrů a zabírá 4 000 000 km². Jeho střední selenografické souřadnice jsou 18,4° S, 57,4° Z.[1] Na rozdíl od jiných měsíčních moří nebyla u Oceánu bouří identifikována žádná impaktní pánev.

V západní části oceánu se nenachází mnoho velkých impaktních kráterů, zato se zde ale nachází značné množství lunárních sopečných dómů (druh štítové sopky)[2] a také světlý útvar Reiner Gamma s vysokým albedem (v západní části oceánu).[3] Jejich vysoká četnost je v oblasti Marius Hills.

Vznik

Ještě v 90. letech 20. století se mnozí geologové domnívali, že oblast Oceanus Procellarum vznikla výsledkem impaktu tělesa [4] na povrch Měsíce, nicméně studie z roku 2014 založená na průzkumu gravitačních anomálií tento původ nejspíš vylučuje.[5] Tato studie využívající data pořízené dvojicí sond GRAIL naznačuje, že vznik Oceanus Procellarum je spojena s popraskáním měsíční kůry a následným masivním vulkanismem. Gravitační mapa totiž ukázala, že se pod viditelnými lávovými pláněmi nachází údolí vzniklé protažením a ztenčením kůry. Vědci předpokládají, že toto protažení a ztenčení je spojeno s abnormálním výskytem radioaktivních prvků v této části Měsíce, kdy jsou zde hlavně nabohaceny obsahy uranu, thoria a draslíku.[6] Tyto prvky způsobily vyšší teplotu oblasti než okolních jednotek, načež po jejich vyčerpání mělo dojít k rychlému chladnutí. Během chladnutí se měla oblast protáhnout a ztenčit, následně popraskat, což umožnilo výstup magmatu na povrch.[6]

Expedice

Do oblasti Oceánu bouří přistály v roce 1966 sovětské sondy Luna 9, Luna 13 a americká sonda Surveyor 1.[7] V roce 2020 čínská sonda Čchang-e 5.

Oceanus Procellarum v kultuře

Odkazy

Reference

  1. Moon: Oceanus Procellarum
  2. Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Marius, str. 84, č. mapového listu 29, ISBN 80-85277-10-7
  3. Antonín Rükl: Atlas Měsíce, Aventinum (Praha 1991), kapitola Galilaei, str. 82, č. mapového listu 28, ISBN 80-85277-10-7
  4. GABZDYL, Pavel. Měsíc. 1. české vyd. vyd. Praha: Aventinum ISBN 80-86858-22-7. S. 190, 191. 
  5. Andrews-Hanna, J., Besserer, J., Head III, J. et al. Structure and evolution of the lunar Procellarum region as revealed by GRAIL gravity data. Nature 514, 68–71 (2014). https://doi.org/10.1038/nature13697
  6. a b GIBNEY, Elizabeth. Moon's largest plain is not an impact crater [online]. [cit. 2014-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha: Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Lety na Měsíc, s. 193. 
  8. Oceanus Procellarum (Ecuador), Encyclopaedia Metallum, cit. 2. 12. 2012 (anglicky)

Literatura

Související články

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Oceanus Procellarum na Wikimedia Commons
  • Oceanus Procellarum, Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Měsíční moře
Moře
Oceán

Oceanus Procellarum

Jezera
Zálivy
Bažiny