Nuklid

Nuklid je látka složená z atomů totožného prvku, které mají stejná nukleonová čísla.

Prvky se v přírodě vyskytují většinou jako směs různých izotopů (různých nuklidů stejného prvku). Například uhlík se vyskytuje jako směs izotopu 12C a izotopu 13C, proto je v tabulkách uváděna relativní atomová hmotnost uhlíku jako 12,011 a nikoli přesných 12,000, jak by odpovídalo izotopu 12C podle definice unifikované atomové hmotnostní jednotky. Pokud bychom tedy v přírodě odebrali vzorek „průměrného“ uhlíku, pak by jeho převážná část (98,892 % atomů) byla tvořena izotopem 12C, který sám má relativní atomovou hmotnost přesně 12 – jelikož právě atom tohoto nuklidu je používán k měření hmotnosti jiných atomů, protože atomová hmotnostní jednotka je definována jako 1/12 jeho klidové hmotnosti. Nicméně část tohoto vzorku (1,108% atomů) by byla tvořena izotopem 13C, který by měl hodnotu relativní atomové hmotnosti 13,0379. Relativní atomová hmotnost celé takové směsi bude tedy odpovídat hodnotě v tabulkách (12,011) stanovené pro uhlík s průměrným izotopickým složením, jelikož konkrétní přírodní vzorek uhlíku se může izotopickým složením více či méně od průměru odlišovat.

Jiný příklad: Standardní chemicky čistá voda (pomocí jejíhož trojného bodu je např. definována jednotka kelvin) je tvořena nuklidy 1H, 2H, 16O a 18O; poměr těžších izotopů je přitom 0,16 milimolu deuteria 2H na 1 mol vodíku 1H a 0,4 milimolu kyslíku 18O na 1 mol kyslíku 16O. Je to stejné izotopické složení jako u vody v oceánech, přičemž se jedná o nejvyšší zastoupení těžších izotopů, se kterým se lze u vody v přírodě na Zemi setkat.

Názvy a značení nuklidů

Atomová a jaderná fyzika a související normy pro fyzikální veličiny a značky[1] doporučují ve slоvním vyjádření názvu nuklidu uvádět za názvem prvku mezerou oddělené nukleonové číslo, např.:

  • uran 235

Chemické příručky a normy[2] zpravidla doporučují připojit nukleonové číslo k názvu prvku spojovníkem, např.:

  • uran-235

Značení nuklidů je sjednocené: značku nuklidu tvoří chemická značka prvku, ke které je jako levý horní index připojeno nukleonové číslo, např.:

  • 235U

Speciální názvy a značky nuklidů připouštějí současné normy pouze u dvou izotopů vodíku, a to:

  • deuterium, značka D, pro 2H,
  • tritium, značka T, pro 3H,

přičemž normami preferovanou variantou je 2H, resp. 3H.

Související pojmy

  • Odlišné nuklidy jednoho prvku se nazývají izotopy (například 235U a 238U). Jádra jednotlivých izotopů se obvykle liší svou stabilitou.
  • Nuklidy, které mají stejné nukleonové číslo, ale různé atomové číslo (například 40Ar a 40K), se nazývají izobary.
  • Nuklidy, které se shodují v počtu neutronů v jádře (například 15N a 16O), se nazývají izotony.
  • Nestabilní nuklidy podléhající radioaktivní přeměně se nazývají radionuklidy.

Reference

  1. např. ČSN ISO 31-9 - Veličiny a jednotky. Část 9: Atomová a jaderná fyzika. Český normalizační institut, 1996, nebo předchozí, ale terminologicky podrobnější ČSN 01-1308 – Veličiny a jednotky v atomové a jaderné fyzice. Vydavatelství Úřadu pro normalizaci a měření, 1986
  2. např. IUPAC. Nomenclature of Inorganic Chemistry ("Red Book"). IUPAC Recommendations 2005. Příprava vydání Neil G. Connelly, Ture Damhus, Richard M. Hartshorn, Alan T. Hutton. [s.l.]: RSC Publishing, 2005. (IUPAC Nomenclature Books Series ("Color Books")). Dostupné online. ISBN 0-85404-438-8. Kapitola 3.3.1, s. 48. (anglicky) 

Externí odkazy

  • Tabulka nuklidů (anglicky)
Pahýl
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech
  • NKC: ph123366
  • GND: 4133540-5
  • NLI: 987007538642605171