Menyhért Lónyay

Menyhért Lónyay
Menyhért Lónyay na rytině z roku 1871
Menyhért Lónyay na rytině z roku 1871
Ministr financí Uherska
Ve funkci:
12. února 1867 – 23. května 1870
Předchůdcevznik uherské vlády
NástupceKároly Kerkapoly
Ministr financí Rakouska-Uherska
Ve funkci:
21. května 1870 – 14. listopadu 1871
PředchůdceFerdinand von Beust
NástupceGyula Andrássy
Předseda vlády Uherska
Ve funkci:
14. listopadu 1871 – 4. prosince 1872
PředchůdceGyula Andrássy
NástupceJózsef Szlávy
Poslanec Uherského sněmu
Ve funkci:
1843 – 1882[1]
Člen Sněmovny magnátů
Ve funkci:
1875 – ???
Narození6. ledna 1822
Nagylónya
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí3. listopadu 1884
Budapešť
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníNagylónya
ChoťEmília Kappelová
Alma materPešťská univerzita
Profeseekonom a politik
Náboženstvíkalvinismus
PodpisMenyhért Lónyay, podpis
CommonsMenyhért Lónyay
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Menyhért Lónyay, plným jménem Menyhért Lónyay von Nagylónya und Vásárosnamény, někdy též Melchior Lónyay (6. ledna 1822 Nagylónya – 3. listopadu 1884 Budapešť), byl rakousko-uherský šlechtic a politik, v letech 1870–1871 ministr financí Rakouska-Uherska, pak v letech 1871–1872 předseda vlády Uherska (vláda Menyhérta Lónyaye).

Manželka Emílie Kappelová (1825–1888) pocházela z bohaté bankéřské rodiny.

Biografie

Vystudoval právo a filozofii na Pešťské univerzitě, kde roku 1839 získal titul doktora filozofie. Cestoval po Evropě. V roce 1843 a 1847 se stal poslancem Uherského sněmu za Berežskou župu. Byl členem Liberální strany a patřil mezi stoupence Józsefa Eötvöse. Publikoval články na národohospodářská témata. Během revoluce 1848-1849 v Rakouském císařství byl členem parlamentu. V roce 1848 se stal ministerským radou a roku 1849 státním tajemníkem na ministerstvu financí. Pak po porážce revoluce uprchl do zahraničí, do vlasti se vrátil již koncem roku 1850. Od roku 1858 byl činný v bankovnictví. Založil a vedl první pojišťovnu.[2]

Jeho politická kariéra vrcholila po rakousko-uherském vyrovnání. 12. února 1867 nastoupil do vlády Gyuly Andrássyho na pozici ministra financi Uherska. Portfolio si udržel do 23. května 1870.[3] 3. srpna 1871 byl Františkem Josefem I. povýšen na hraběte. Následně působil od 21. května 1870 do 14. listopadu 1871 jako společný ministr financí Rakouska-Uherska (po rakousko-uherském vyrovnání šlo ovšem spíše o účetní post, bez výraznějších exekutivních a rozpočtových pravomocí[4]).

Úplný vrchol jeho politické dráhy nastal od 14. listopadu 1871 do 4. prosince 1872, kdy se stal předsedou vlády Uherska (vláda Menyhérta Lónyaye). V této vládě zároveň zastával i funkci ministra zeměbrany (zodpovědný za uherské zeměbranecké ozbrojené síly, honvéd).[5] Odstoupil kvůli trvalé kritice z řad opozice. Až do roku 1882 nicméně zůstal poslancem Uherského parlamentu. Od roku 1875 zasedal rovněž v Sněmovně mangátů (jmenovaná horní komora Uherského parlamentu). Od roku 1871 působil jako prezident Uherské akademie věd.[2][6]

Roku 1845 se oženil s Emilií Kappelovou, která pocházela z bohaté budapešťské bankéřské rodiny. Z manželství se narodily čtyři synové.

Jeho synovcem byl generál Albert Lónyay.[2]


Odkazy

Externí odkazy

Reference

  1. ↑ S přestávkami.
  2. ↑ a b c Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 5. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Lónyay von Nagylónya und Vásárosnamény Menyhért, Politiker unf Publizist, s. 307. (německy) 
  3. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 593. 
  4. ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 225. 
  5. ↑ Československé dějiny v datech, s. 594
  6. ↑ Meyers Konversationslexikon, Verlag des Bibliographischen Instituts, Leipzig und Wien, 5. vydání, 1885-1892, 10. svazek: Königshofen - Luzon [online]. retrobibliothek.de [cit. 2013-05-26]. Dostupné online. (německy) 
Premiéři Maďarska
Uhersko během Revoluce 1848–1849
Lajos Batthyány (1848) • Ádám Récsey (1848) • Lajos Kossuth (1848–1849) • Bertalan Szemere (1849)
Uhersko v rámci Rakouska-Uherska
Gyula Andrássy (1867–1871) • Menyhért Lónyay (1871–1872) • József Szlávy (1872–1874) • István Bittó (1874–1875) • Béla Wenkheim (1875) • Kálmán Tisza (1875–1890) • Gyula Szapáry (1890–1892) • Sándor Wekerle (1892–1895) • Dezső Bánffy (1895–1899) • Kálmán Széll (1899–1903) • Károly Khuen-Héderváry (1903) • István Tisza (1903–1905) • Géza Fejérváry (1905–1906) • Sándor Wekerle (1906–1910) • Károly Khuen-Héderváry (1910–1912) • László Lukács (1912–1913) • István Tisza (1913–1917) • Móric Esterházy (1917) • Sándor Wekerle (1917–1918) • János Hadik (1918)
První Maďarská republika
Mihály Károlyi (1918–1919) • Dénes Berinkey (1919)
Maďarská republika rad
Sándor Garbai (1919) • Gyula Peidl (1919) • (Protirevoluční vláda: Gyula Károlyi (1919) • Dezső Pattantyús-Ábrahám (1919)
Maďarské království
István Friedrich (1919) • Károly Huszár (1919–1920) • Sándor Simonyi-Semadam (1920) • Pál Teleki (1920–1921) • István Bethlen (1921–1931) • Gyula Károlyi (1931–1932) • Gyula Gömbös (1932–1936) • Kálmán Darányi (1936–1938) • Béla Imrédy (1938–1939) • Pál Teleki (1939–1941) • László Bárdossy (1941–1942) • Miklós Kállay (1942–1944) • Döme Sztójay (1944) • Géza Lakatos (1944) • Ferenc Szálasi (1944–1945) • Béla Miklós (1945)
Druhá Maďarská republika
Zoltán Tildy (1945–1946) • Ferenc Nagy (1946–1947) • Lajos Dinnyés (1947–1948)
Maďarská lidová republika
István Dobi (1948–1952) • Mátyás Rákosi (1952–1953) • Imre Nagy (1953–1955) • András Hegedűs (1955–1956) • Imre Nagy (1956) • János Kádár (1956–1958) • Ferenc Münnich (1958–1961) • János Kádár (1961–1965) • Gyula Kállai (1965–1967) • Jenő Fock (1967–1975) • György Lázár (1975–1987) • Károly Grósz (1987–1988) • Miklós Németh (1988–1989)
Třetí Maďarská republika
József Antall (1990–1993) • Péter Boross (1993–1994) • Gyula Horn (1994–1998) • Viktor Orbán (1998–2002) • Péter Medgyessy (2002–2004) • Ferenc Gyurcsány (2004–2009) • Gordon Bajnai (2009–2010) • Viktor Orbán (od 2010)
Autoritní data Editovat na Wikidatech