Franco Battiato
| Franco Battiato | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Rodné jméno | Franco Battiato |
| Jinak zvaný | Süphan Barzani (jako malíř) |
| Narození | 23. března 1945 Jonie, Itálie |
| Úmrtí | 18. května 2021 (ve věku 76 let) Milo, Itálie |
| Žánry | easy listening, experimentální hudba, pop music, klasická hudba, progressive rock, opera |
| Povolání | hudebník, filmový režisér, malíř |
| Nástroje | zpěv, klavír, kytara |
| Aktivní roky | 1965 – současnost |
| Vydavatelé | Ricordi EMI Sony Music |
| Příbuzná témata | Alice, Juri Camisasca, Giuni Rosso, Milva |
| Ocenění | Zlatá medaile italského Řádu za zásluhy o kulturu a umění důstojník Řádu zásluh o Italskou republiku |
| Sídlo | Villa Grazia (do 2021) |
| Web | www.battiato.it |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Franco Battiato (23. března 1945, Jonie, Itálie - 18. května 2021, Milo)[1] byl italský zpěvák, skladatel, muzikant, režisér a malíř (jako Süphan Barzani). Je jedním z nejvýraznějších hudebníků poválečné italské scény. Za své tvůrčí období vystřídal mnoho hudebních stylů: romantické začátky, poté experimentální hudba, avantgarda, lyrická díla, etno hudba, progresivní rock a pop. Vždy měl obrovský úspěch u publika a ještě větší u kritiků.
Biografie
První singly
Poté, co přesídlil do centra italské hudební scény, do Milána, vychází roku 1965 první jeho dvě díla jako přílohy časopisu Nuova Enigmistica Tascabile. Jako autor je uveden Francesco Battiato a tyto nahrávky jsou dnes sběratelsky velmi cenné, nikdy poté nebyly znovu nahrány ani vydány. První s názvem L'amore è partito byla představena ve stejném roce na Festivalu v Sanremu duem Beppe Cardile a Anita Harris. Druhá, …e più ti amo, je převzatá od francouzského zpěváka Alaina Barrièrea a přeložena Ginem Paolim.
Protestsong
Roku 1967 si jej všiml italský zpěvák a divadelní herec Giorgio Gaber a přivedl jej k tehdy populárnímu stylu protestsongů. Prvními singly byly La torre a Il mondo va così. Battiato se také zúčastnil inscenace Shakespearovy hry Mnoho povyku pro nic, kde zarecitoval několik veršů. S Gaberem napsal také písně …e allora dai! (představena na Sanremu) a Gulp Gulp.
Romantické období
Roku 1968 přechází k vydavatelství Philips. To mu vydalo jen pár skladeb v roce 1971, Vento caldo a Marciapiede. Jistý úspěch zaznamenala i píseň È l'amore, která je ale významná tím, že naznačila další zpěvákovo tvůrčí směřování. Píseň Bella ragazza se celkem dobře umístila v soutěži o hledání hitu léta 1969.
Experimenty s avantgardou
Roku 1972 se skupinou Osage Tribe vydává jazz rockové LP Arrow Head a Un falco nel cielo, jehož obal se stal velmi populárním (ukázka). Ve stejném roce pomáhá Riccardu Pirollimu s albem Area di servizio (zpívá zde v písních Giorno d'estate, Nebbia a Biscotti e the). Také spolupracuje na albu La finestra dentro od Juriho Camisasky.
V letech 1971 až 1975 vydává sérii veleúspěšných a dodnes kultovních alb pod značkou Bla bla, Fetus (s ve své době cenzurovanou obálkou[2], Pollution (píseň Beta obsahuje mimo jiné skladbu Vltava od Bedřicha Smetany doplněnou Battiatovým zpěvem), Sulle corde di Aries, Clic a M.elle le Gladiator. Skladba Propredad prohibida z alba Clic je znělkou zpravodajství na druhém kanále italské veřejnoprávní televize RAI. Roku 1976 po likvidaci vydavatelství Bla bla, přechází k Ricordi, kde vydává další avantgardní alba, Battiato, Juke Box a L'Egitto prima delle Sabbie. Se skladbou L'Egitto prima delle Sabbie, která se skládá z opakování jediného akordu po dobu 25 minut získal Battiato roku 1978 Stockhausenskou cenu za soudobou hudební tvorbu. V této době začíná spolupracovat s houslistou Giustem Pio.
Největší úspěchy
Roku 1978 zahajuje spolupráci s Piem skladbami Adieu a San Marco (zpívané francouzsky), ve kterých oba používají pseudonymy (Battiato je Albert Kui). O čtyři roky později nazpívá píseň Una storia inventata zpěvačka Mina.
S přechodem k vydavatelství EMI roku 1979 se Battiato vrací k orientální tematice a s ní přichází největší úspěchy, alba L'era del cinghiale bianco, Patriots, La voce del padrone, L'arca di Noè, Orizzonti perduti, Mondi lontanissimi, Fisiognomica, Giubbe rosse, Come un cammello in una grondaia, Caffé de la Paix a L'ombrello e la macchina da cucire, ke kterému vytvořil texty italský filosof Manlio Sgalambro. Píseň La cura byla v jistém průzkumu mezi Italy vyhlášena za nejhezčí italskou zamilovanou píseň posledních dvaceti let.
Spolupráce s Manliem Sgalambrem
Od roku 1994 spolupracoval na textech s filosofem Sgalabrem a vydává ve vydavtelství Virgin. Vycházejí další velmi úspěšná alba L'imboscata, Gommalacca, Ferro battuto, Dieci stratagemmi a naposledy Il vuoto.
Tvorba
Alba
- 1972: Fetus
- 1972: Pollution
- 1973: Sulle corde di Aries
- 1974: Clic
- 1975: M.elle le Gladiator
- 1977: Battiato
- 1978: Juke Box
- 1978: L'Egitto prima delle sabbie
- 1979: L'era del cinghiale bianco
- 1980: Patriots
- 1981: La voce del padrone
- 1982: L'arca di Noè
- 1983: Orizzonti perduti
- 1985: Mondi lontanissimi
- 1988: Fisiognomica
- 1991: Come un cammello in una grondaia
- 1993: Messa Arcaica
- 1993: Caffè de la Paix
- 1994: L'ombrello e la macchina da cucire
- 1996: L'imboscata
- 1998: Gommalacca
- 1999: Fleurs
- 2001: Ferro battuto
- 2002: Fleurs 3
- 2004: Dieci stratagemmi
- 2007: Il vuoto
- 2008: Fleurs 2
- 2009: Inneres Auge
- 2012: Apriti sesamo
- 2014: Joe Patti's experimental group
- 2019: Torneremo ancora
Kompilace
- 1975: Feed Back
- 1986: Battiato (album)
- 1989: Giubbe rosse
- 1994: Unprotected
- 1996: Battiato Studio Collection
- 1996: Battiato Live Collection
- 1996: Shadow, Light
- 2000: La cura
- 2001: Introspettiva
- 2002: La convenzione
- 2003: Last Summer Dance
- 2003: Le Stagioni Del Nostro Amore
- 2004: The Platinum Collection
- 2005: Studio Collection
- 2005: Un soffio al cuore di natura elettrica
- 2006: The Platinum Collection 2
- 2007: Frequenze e Dissolvenze
Alba ve španělštině
- 1981: La Voz de su Amo
- 1985: Ecos de Danzas Sufi
- 1987: Nomadas
- 1987: Battiato en Español
- 1989: Giubbe Rosse (spagnolo)
- 1991: Como un Camello en un canalon
- 1996: Battiato Collection
- 1996: La emboscada
- 2001: Hierro Forjado
Alba v angličtině
Mini LP
Klasika
- 1987: Genesi
- 1990: Benvenuto Cellini - Una vita scellerata
- 1992: Gilgamesh
- 1994: Messa arcaica
- 2000: Campi magnetici - I numeri non si possono amare
Singly
- 1965: L'amore è partito
- 1965: E piu ti amo
- 1967: La torre / Le reazioni
- 1967: Triste come me / Il mondo va così
- 1968: È l'amore / Fumo di una sigaretta
- 1969: Sembrava una serata come tante / Gente
- 1969: Bella ragazza / Occhi d'or
- 1971: Vento caldo / Marciapiede
- 1972: Energia / Una cellula
- 1972: La convenzione / Paranoia
- 1979: L'era del cinghiale bianco / Luna indiana
- 1981: Bandiera bianca / Summer on a Solitary Beach
- 1984: I treni di Tozeur / Le biciclette di Forlì
- 1985: No Time No Space / Il re del mondo
- 1985: Via lattea / L'animale
- 1996: Strani Giorni/Decline and fall of the roman empire
- 1996: La Cura
- 1998: Shock in my town
- 1998: Il ballo del potere
- 2001: Running against the grain/Sarcofagia/In trance
- 2004: Tra Sesso e Castità/Le aquile non volano a stormi/Ermeneutica
- 2007: Il vuoto
- 2007: Aspettando l'estate
Singly ve španělštině
Videografie
- Dal cinghiale al cammello
- Concerto di Baghdad
- Messa arcaica
- L'Imboscata Tour 1997
- Un soffio al cuore di natura elettrica
Filmografie
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Franco Battiato na Wikimedia Commons
Literatura
- MACALE, Maurizio. Mentre ascoltavo un disco di Battiato. [s.l.]: Bastogli Editrice Italiana, 1996. (italsky)
- MAURO, Enzo Di; MASOTTI, Roberto. Fenomenologia di Battiato. [s.l.]: Auditorium, 1997. (italsky)
- MACALE, Maurizio. Franco Battiato: Centro di gravità permanente. Dalle origini a „Gommalacca“. [s.l.]: Bastogli Editrice Italiana, 1998. (italsky)
- COZZARI, Luca. Franco Battiato. Pronipote dei padri del deserto. [s.l.]: Zona, 2000. (italsky)
- MACALE, Maurizio. Franco Battiato. Una vita in diagonale. [s.l.]: Bastogli Editrice Italiana, 2002. (italsky)
- JACHIA, Paolo. E ti vengo a cercare. Franco Battiato e il sacro. [s.l.]: Ancora, 2005. (italsky)
- POMPONI, Alessandro. Franco Battiato - Discografia Illustrata. [s.l.]: Coniglio Editore, 2005. (italsky)
- GUERRERA, Guido Guidi. Battiato. Another link. [s.l.]: Verdechiaro, 2006. (italsky)
Reference
| Nositelé ceny Premio Tenco | |
|---|---|
| Pro hudebníka | Léo Ferré, Sergio Endrigo, Giorgio Gaber, Domenico Modugno a Gino Paoli (1974) • Vinicius de Moraes, Fausto Amodei, Umberto Bindi, Fabrizio De André, Francesco Guccini a Enzo Jannacci (1975) • Georges Brassens (1976) • Jacques Brel (1977) • Leonard Cohen (1978) • Lluís Llach (1979) • Atahualpa Yupanqui (1980) • Chico Buarque de Hollanda (1981) • Arsen Dedić (1982) • Alan Stivell, Paolo Conte, Giovanna Marini a Roberto Vecchioni (1983) • Colette Magny (1984) • Silvio Rodríguez, Dave Van Ronk a Bulat Okudžava (1985) • Tom Waits a Joan Manuel Serrat (1986) • Joni Mitchell (1988) • Randy Newman (1989) • Caetano Veloso (1990) • Charles Trenet (1991) • Vladimir Vysockij (1993) • Pablo Milanés (1994) • Sérgio Godinho (1995) • Renato Carosone (1996) • Jackson Browne (1997) • Elvis Costello (1998) • Bruce Cockburn a Zülfü Livaneli (1999) • Nick Cave a Rickie Lee Jones (2000) • Laurie Anderson a Luis Eduardo Aute (2001) • Donovan a Gilberto Gil (2002) • Eric Andersen a Patti Smith (2003) • Peter Hammill (2004) • John Cale a Khaled (2005) • Willy DeVille a Bruno Lauzi (2006) • Jacques Higelin (2007) • Milton Nascimento (2008) • Franco Battiato a Angélique Kidjo (2009) • Paul Brady (2010) • Luciano Ligabue a Jaromír Nohavica (2011) • The Klezmatics (2012) • Robyn Hitchcock (2013) • José Mário Branco, David Crosby, Maria Farantouri, The Plastic People of the Universe a John Trudell (2014) • Francesco Guccini (2015) • Otello Profazio a Stan Ridgway (2016) • Vinicio Capossela (2017) • Zucchero Fornaciari a Salvatore Adamo (2018) • Pino Donaggio, Gianna Nannini a Eric Burdon (2019) • Vasco Rossi a Sting (2020) • Mogol, Fiorella Mannoia, Vittorio De Scalzi, Paolo Pietrangeli, Enrico Ruggeri, Stefano Bollani a Marisa Monte (2021) • Alice, Claudio Baglioni, Angelo Branduardi, Fabio Concato, Jurij Ševčuk, Giorgio Conte, Bénabar a Michael McDermott (2022) • Carmen Consoli, Eugenio Finardi, Ron a Tom Zé (2023) |
| Pro kulturní osobnost | Nanni Ricordi (1974) • Michele L. Straniero (1975) • Filippo Crivelli (1976) • Dario Fo (1977) • Roberto Roversi (1978) • Roberto De Simone (1979) • Giancarlo Cesaroni (1980) • Giorgio Calabrese a Ornella Vanoni (1981) • Roberto Murolo (1982) • Sergio Bardotti (1983) • Paolo Poli (1984) • Bulat Okudžava (1985) • Susana Rinaldi (1986) • Žanna Bičevská (1989) • Antonio Carlos Jobim (1990) • Milva (1991) • Virgilio Savona (1994) • Cesária Évora a Cheikha Rimitti (1995) • Lowell Fulson (1996) • Paddy Moloney (1997) • Roger McGuinn (1998) • Mercedes Sosa (1999) • Ute Lemper a Franco Lucà (2000) • Meri Lao (2001) • Arto Lindsay a Enrique Morente (2002) • Jane Birkinová a Maria Del Mar Bonet (2003) • Dulce Pontes (2004) • Fernanda Pivano (2005) • Gianfranco Reverberi a Achinoam „Noa“ Nini (2006) • Marianne Faithfullová (2007) • Joan Molas (2008) • Horacio Ferrer (2009) • Amancio Prada, Roberto „Freak“ Antoni (2010) • Mauro Pagani (2011) • Alessandro Portelli (2012) • Garland Jeffreys a Cui Jian (2013) • Gianni Minà (2014) • Guido De Maria (2015) • Sergio Staino (2016) • Massimo Ranieri a Camanè (2017) • Carlo Petrini (2018) • Franco Fabbri (2019) • Vincenzo Mollica (2020) • Pere Camps (2021) • Giancarlo Governi a Gualtiero Bertelli (2022) • Renzo Arbore (2023) |
Autoritní data  |
|
|---|
Portály: Hudba | Itálie | Lidé | Umění
