Darek Vostřel

Darek Vostřel
Narození9. ledna 1929
Praha
Úmrtí4. listopadu 1992 (ve věku 63 let)
Praha
Alma materDivadelní fakulta Akademie múzických umění v Praze (do 1952)
ChoťJaroslava Panýrková
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Darek Vostřel (9. ledna 1929 Praha – 4. listopadu 1992 Praha) byl český herec, zpěvák, scenárista, divadelní organizátor a manažer, bývalý ředitel Divadla Rokoko.[1]

Osobní život

Jeho otec Alois byl před druhou světovou válkou ředitelem a provozním v divadle Akropolis na Žižkově, později pracoval v tabákovém průmyslu. Matka pocházela z bývalé Jugoslávie.

Vostřelovo vlastní křestní jméno bylo Božidar.[2]

Za svůj život byl čtyřikrát ženatý, první svatba s Janou Bláhovou (v době svého angažmá v Jihlavě), druhá svatba s Jarkou Panýrkovou, se kterou se seznámil v Rokoku, kde hostovala (narodila se jim dcera Kateřina), třetí svatba v Liberci v roce 1968 s manekýnkou Melánií Lepší, poslední čtvrtá svatba se zdravotní sestrou Jiřinou Váňovou (narodila se jim dcera Darina).[1][3]

Umělecká činnost

V roce 1952 ukončil Divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze.

V začátcích umělecké činnosti Vostřel používal pseudonym Kristán Bambas.[2] Po škole byl angažován v Jihlavě, během základní vojenské služby působil ve vojenském uměleckém souboru letectva Vítězná křídla. Zde se poprvé na pódiu sešel v roce 1955 s Jiřím Šaškem a vytvořili dvojici VOŠA.[4] Po zrušení vojenského hereckého souboru se její členové stali základem Pražského estrádního souboru – PES u Ministerstva kultury.

V roce 1957 objevil soubor PES v centru Prahy nevyužívaný divadelní sál bývalého Kabaretu Rokoko (kde před válkou účinkovali např. Vlasta Burian, Ferenc Futurista, Jára Kohout, Karel Hašler a kde začínal jako nápověda Jindřich Plachta). Vostřelův soubor tento sál opravil a zprovoznil, aby zde dne 1. února 1958 zahájil svou činnost pod názvem Divadlo Rokoko.[5] Vostřel byl v divadle ředitelem, hrál a také režíroval (např. v roce 1961 hru Poslední cyklista Karla Švenka,[6] napsanou v Terezíně v roce 1944).[7]

Vostřel však účinkoval i mimo divadlo. V letech 1967–1968 tvořila Československá televize komediální seriál s prvky muzikálu Píseň pro Rudolfa III., kde si Vostřel zahrál hlavní roli vedoucího řeznictví Rudolfa Vandase.[1] V roce 1968 ztvárnil zrádného rádce Y v pohádkovém filmovém muzikálu Šíleně smutná princezna.[1] V letech 1970–1972 pak byl Vostřel konferenciérem televizní estrády Kabaret U zvonečku.

To se však již blížil konec jeho veřejného vystupování v důsledku probíhající normalizace: v roce 1972 byl rozpuštěn soubor divadla Rokoko a jednotliví umělci byli perzekvováni[zdroj?], zrušen byl i zmíněný televizní kabaret. Až později dostali Vostřel se Šaškem příležitost jako estrádní komická dvojice v programech pořádaných agenturou Pražského kulturního střediska, avšak i zde byla další omezení.[8] Psal pak nadále scénáře pod jmény svých četných přátel a jejich jménem přispíval např. i do rozhlasového pořadu Kolotoč.[9]

V roce 1989 se dvojice VOŠA rozpadla a nemocný Vostřel odmítl obnovení svého Divadla Rokoko. Naposledy vystoupili společně Šašek s Vostřelem při zájezdu pro krajany ve Švýcarsku v roce 1991.[10]

Filmografie, výběr

Film

Televize

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d Rádce (✝63) z Šíleně smutné princezny se čtyřikrát oženil, ale nakonec zemřel sám a opuštěný. www.super.cz [online]. www.seznam.cz [cit. 2022-11-04]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 6
  3. ↑ Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 6, 13–5
  4. ↑ Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 7
  5. ↑ Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 9
  6. ↑ Eva Šormová: Divadlo v Terezíně 1941/1945, Severočeské nakladatelství, Ústí nad Labem, 1973, str. 44, 47
  7. ↑ František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 389
  8. ↑ Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 65
  9. ↑ Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 16
  10. ↑ Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 17

Literatura

  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 389
  • Zdeněk Hedbávný: Divadlo Větrník, Panorama, Praha, 1988, str. 181
  • Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 5–10, 13–21, 23, 25, 32–3, 36, 40, 43, 45–6, 49, 51, 57–9, 63, 65, 71–5
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 1097. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 782. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 491. 
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 291, ISBN 80-207-0485-X

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Autoritní data Editovat na Wikidatech