Belemniti
![]() Stratigrafický výskyt: svrchní trias - svrchní křída | |
---|---|
![]() Rekonstrukce vzezření belemnitů | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | měkkýši (Mollusca) |
Třída | hlavonožci (Cephalopoda) |
Podtřída | belemniti (Belemnoidea) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Belemniti byli zástupci poměrně rozšířené skupiny vodních měkkýšů – hlavonožců, žijících od triasu až do svrchní křídy (asi před 227 až 66 miliony let). Byli značně podobní dnešním olihním (i když s nimi nejsou blízce příbuzní) a sépiím. Stejně jako tito recentní hlavonožci měli také inkoustový váček [1]. Lišili se naopak přítomností deseti ramen (chapadel) zhruba stejné délky a neměli na nich tentákule.
Popis
Belemniti žili dravě. Díky vzácným nálezům můžeme celkem spolehlivě rekonstruovat jejich vnější i vnitřní morfologii. V drtivé většině případů se z nich zachovává ve fosilním záznamu pouze vnitřní schránka, takzvané rostrum. To je tvořené kalcitem a může uchovávat cenný izotopový záznam. Díky charakteru kalcitu (je takzvaně nízko-hořečnatý) se rostra belemnitů často používají k izotopovým analýzám, zejména poměrů izotopů uhlíku, kyslíku, stroncia a jiných stopových prvků.
Tělo belemnitů bylo tvořeno ze tří hlavních částí- rostra (hydrodynamický orgán), fragmokonu (hydrostatický orgán) a proostraka. Poslední článek fragmokonu tvořil samotnou obývací komoru belemnita. Proostrakum chránilo měkké části uvnitř jeho těla.
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/4d/Morfologie.jpg/411px-Morfologie.jpg)
Ze vzácných nálezů měkkých částí belemnitů víme, že měli veliké komorové oči, háčky na deseti chapadlech (takzvané onychyty), ploutvičky a v neposlední řadě také inkoustový vak a speciální čelisti (tvarově připomínající zobáky) [1] [2].
Význam
Název pochází z řeckého belemnon (šíp) a eidos ("tvar") – tedy "ve tvaru šípu". Schránky belemnitů jsou obvykle jedinou zachovalou částí těla a mají skutečně podobu hrotu kopí či šípu. Belemniti byli velmi četní a proto slouží mnohde jako indexové fosilie pro datování druhohorních hornin. Tito živočichové byli častou kořistí velkých mořských plazů, jako byli plesiosauři a mosasauři. Vyhynuli na konci křídy před 66 miliony let (podobně jako jim příbuzní amoniti, kteří přečkali katastrofu na konci druhohor, ale jen o několik stovek tisíc let).[3]
Odkazy
Reference
- ↑ a b KLUG, Christian; SCHWEIGERT, Günter; FUCHS, Dirk. First record of a belemnite preserved with beaks, arms and ink sac from the Nusplingen Lithographic Limestone (Kimmeridgian, SW Germany). Lethaia. 2010, roč. 43, čís. 4, s. 445–456. Dostupné online [cit. 2019-12-08]. ISSN 1502-3931. DOI 10.1111/j.1502-3931.2009.00203.x. (anglicky)
- ↑ HOFFMANN, René; STEVENS, Kevin. The palaeobiology of belemnites – foundation for the interpretation of rostrum geochemistry. Biological Reviews. 2020-02, roč. 95, čís. 1, s. 94–123. Dostupné online [cit. 2023-10-16]. ISSN 1464-7931. DOI 10.1111/brv.12557. (anglicky)
- ↑ SOCHA, Vladimír. Proč vyhynuli amoniti?. OSEL.cz [online]. 14. října 2022. Dostupné online. (česky)
Literatura
- Lehmann, U. 1981. The Ammonites: Their life and their world. London: Cambridge University Press.
- Doyle, Peter (2004). "The Jurassic Belemnite Suborder Belemnotheutina". Palaeontology 47: 983. doi:10.1111/j.0031-0239.2004.00395.x
- Klug, C. et al. (2010) "First record of a belemnite preserved with beaks, arms and ink sac from the Nusplingen Lithographic Limestone (Kimmeridgian, SW Germany) ". Lethaia, Vol. 43, pp. 445–456
- Pascal Neige, Robert Weis & Emmanuel Fara (2021). Ups and downs of belemnite diversity in the Early Jurassic of Western Tethys. Palaeontology. doi: https://doi.org/10.1111/pala.12522
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu belemniti na Wikimedia Commons