Béla III. Uherský

Béla III. Uherský
král uherský a chorvatský
Portrét
Béla III. na středověké miniatuře (Chronicon Pictum).
Doba vlády1172–1196
Korunovace1173
Narození1148?
Úmrtí23./24. dubna 1196
Székesfehérvár
PohřbenKatedrála v Székesfehérváru
PředchůdceŠtěpán III. Uherský
NástupceEmerich Uherský
ManželkyAnežka ze Châtillonu
Markéta Francouzská
PotomciEmerich Uherský
Markéta Uherská
Ondřej II. Uherský
Šalamoun
Štěpán
Konstancie Uherská
DynastieArpádovci
OtecGejza II. Uherský
MatkaEufrozina Kyjevská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Béla III. Uherský (1148? – 23./24. dubna 1196) byl uherský[1] a chorvatský král z rodu Arpádovců. Zasloužil se o svatořečení Ladislava I.,[2] stojí za dnešní podobou Svatoštěpánské koruny[3] a za časů jeho vlády se začalo užívat dvojitého kříže, jejž dodnes zůstal v maďarském státním znaku.


Život

Narodil se jako druhorozený syn uherského krále Gejzy II. a Eufroziny, dcery Mstislava I. Kyjevského. Oficiálním následníkem trůnu byl nejprve starší Štěpán a Béla měl být zprostředkovatelem dobrých vztahů s Byzantskou říší. V Konstantinopoli byl zasnouben s císařovou dcerou Marií a přijal jméno Alexios. Roku 1165 byl jmenován oficiálním nástupcem byzantského trůnu. Císaři Manuelovi se roku 1169 vytoužený syn narodil. Béla o titul přišel a zasnoubení bylo anulováno. Na místo Marie dostal za manželku Anežku ze Châtillonu, nevlastní sestru byzantské císařovny.

4. března 1172 zemřel bratr Štěpán. Byl pravděpodobně otráven a Béla dostal nabídku uherské koruny. Díky vazbám k Byzantské říši nezískal příliš velkou podporu. Většina šlechty, včetně Bélovy matky, by raději na trůně viděla Bélova bratra Gejzu. Béla nechal matku i bratra uvěznit. Bratra propustil roku 1189, když římskoněmecký císař Fridrich I. vstoupil do Uher. Propuštěný Gejza se připojil ke křížovému tažení pod císařovým velením.

Potom panoval jeho bratr Béla, který pronásledoval zloděje a zbojníky a jako první zavedl pořádek do podávání žádostí...
— Dubnická kronika[4]

Roku 1181 Béla nařídil, aby všechny náležitosti, kterými se zaobíral, byly doručovány písemně. Tím položil základy uherské byrokracie.

Během Bélova panování nabyly na intenzitě výboje Maďarů do ruské Haliče. Roku 1188 Béla Halič zcela obsadil, zahnal knížete Vladimíra Jaroslaviče a jmenoval svého syna Ondřeje králem dobytého území. Krátce nato Vladimír dosáhl s polskou a německou podporou svého knížectví zpět. Vícekrát Béla zasahoval s bavorskou podporou i proti českému knížeti Václavovi II.

Zemřel na jaře roku 1196 a byl pohřben v katedrále v Stoličném Bělehradě, která byla zničena Turky. V polovině 19. století byly při archeologickém průzkumu zbytků katedrály nalezeny královy ostatky a společně s ostatky královny Anežky byly přeneseny do Matyášova kostela v Budapešti.[pozn. 1]

Potomci

Se svou první manželkou Anežkou ze Châtillonu měl Béla tyto děti:

∞ císař Izák II. Angelos
Bonifác I. Soluňský
∞ Mikuláš ze Saint-Omer

Po smrti Anežky se Béla oženil s Markétou Francouzskou, manželství zůstalo bez potomků.

Vývod z předků

Předkové
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Almoš Chorvatský
 
 
 
 
 
 
 
Béla II. Uherský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Predslava Kyjevská
 
 
 
 
 
 
 
Gejza II. Uherský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Uroš I. Srbský
 
 
 
 
 
 
 
Helena Srbská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
neznámá
 
 
 
 
 
 
 
Béla III. Uherský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Vladimír Monomach
 
 
 
 
 
 
 
Mstislav I. Kyjevský
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Gytha z Wessexu
 
 
 
 
 
 
 
Eufrozýna Kyjevská
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
neznámý
 
 
 
 
 
 
 
neznámá
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
neznámá
 
 
 
 
 
 

Odkazy

Poznámky

  1. Béla byl na svou dobu nezvykle vysoký, měřil 192 cm, což potvrdilo i svědectví jeho současníka kanovníka Richarda, který se s ním setkal při cestě do Svaté země roku 1189. Zdá se, že měl po matce a prababičce z dynastie Rurikovců severské rysy.[5]

Reference

  1. http://www.britannica.com/EBchecked/topic/59035/Bela-III
  2. Legendy a kroniky koruny uherské. Příprava vydání Richard Pražák; překlad Dagmar Bartoňková, Jana Nechutová. Praha: Vyšehrad, 1988. 389 s. S. 142. 
  3. Legendy a kroniky koruny uherské, str. 116
  4. Kronika uhorských kráľov zvaná Dubnická. Příprava vydání Július Sopko. Budmerice: Vydavateľstvo Rak, 2004. 239 s. ISBN 80-85501-13-9. S. 90. 
  5. DNA profiling of Hungarian King Béla III and other skeletal remainsoriginating from the Royal Basilica of Székesfehérvár

Literatura

  • KRISTÓ, Gyula. Die Arpaden-Dynastie : die Geschichte Ungarns von 895 bis 1301. Budapest: Corvina, 1993. 310 s. ISBN 9631338576. (německy) 
  • Európa uralkodói, Maecenas Verlag, 1999, ISBN 963-645-053-6

Externí odkazy

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Béla III. Uherský na Wikimedia Commons
  • (maďarsky) Pallas Online Großlexikon
  • (německy) Genealogie
  • Pohřební koruna Bély III. a Anežky Antiochijské
  • (anglicky) DNA profiling of Hungarian King Béla III and other skeletal remainsoriginating from the Royal Basilica of Székesfehérvár
Předchůdce:
Štěpán III. Uherský
Znak z doby nástupu Uherský král
Béla III.
11721196
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Emerich
Uherští panovníci
Mýtičtí Arpádovci
(do 9. století)
Levedi • Almoš
Arpádovci
(9. století–1038)
Arpád (asi 845–asi 907) Zoltán (náčelník) (asi 907–asi 950) Fajsz (asi 950–955) Takšoň (955–asi 970) Gejza (asi 970–997) Štěpán (997–1038)
Nedynastičtí
(1038-1046)
Petr Orseolo (1038–1041) Samuel Aba (1041–1044) Petr Orseolo (1044–1046)
Arpádovci
(1046-1301)
Ondřej I. (1046–1060) Béla I. (1060–1063) Šalamoun (1063–1074) Gejza I. (1074–1077) Ladislav I. (1077–1095) Koloman (1095–1116) Štěpán II. (1116-1131) Béla II. (1131–1141) Gejza II. (1141–1162) Ladislav II.¹ (1162-1163) Štěpán III. (1162–1172) Štěpán IV. Uherský¹ (1163–1165) Béla III. (1172–1196) Emerich Uherský (1196–1204) Ladislav III. (1204-1205) Ondřej II. (1205-1235) Béla IV. (1235-1270) Štěpán V. (1270-1272) Ladislav IV. Kumán (1272-1290) Ondřej III. (1290-1301)
Boje o trůn
(1301–1308)
Ladislav V.² (1301-1305) Béla V.³ (1305–1308)
Anjouovci
(1308–1387)
Karel I. Robert (1308–1346) Ludvík I. (1346–1382) Marie Uherská(1382–1395) Karel II.¹ (1385–1386)
Různé rody
(1387–1526)
Zikmund Lucemburský (1387–1437) Albrecht II. Habsburský (1437–1439) Alžběta Lucemburská(1439–1440) Vladislav I. Jagellonec (1440–1444) Ladislav Pohrobek (1444–1457) Matyáš Korvín (1458–1490) Vladislav Jagellonský (1490–1516) Ludvík Jagellonský (1516–1526)
Habsburkové
(1526–1780)
Ferdinand I. Habsburský (1526–1564) Maxmilián II. Habsburský (1564–1576) Rudolf II. (1576–1608) Matyáš Habsburský (1608–1619) Ferdinand II. Habsburský (1619–1637) Ferdinand III. Habsburský (1637–1657) Ferdinand IV. Habsburský Leopold I. (1657–1705) Josef I. Habsburský (1705–1711) Karel VI. (1711–1740) Marie Terezie (1740–1780)
Habsburko-Lotrinkové
(1780–1918)
Josef II. (1780–1790) Leopold II. (1790–1792) František I. Rakouský (1792–1835) Ferdinand I. Dobrotivý (1835–1848) František Josef I. (1848–1916) Karel I. (1916–1918)
¹ vzdorokrál, ² Přemyslovec , ³ Wittelsbach, ⁴ od roku 1387 spoluvládkyní Zikmunda Lucemburského, ⁵ polooficiální vládce
Autoritní data Editovat na Wikidatech