Antonín Heythum

Antonín Heythum
Antonín Heythum, asi 1928
Narození	23. květen 1901 Most Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	10. ledna 1954 (ve věku 52 let) Rottach Západní Německo Západní Německo
Alma mater	České vysoké učení technické v Praze
Povolání	architekt, kreslíř, designér, scénograf, grafik, designér nábytku a učitel
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Heythum (23. května 1901, Most^[1] – 10. ledna 1954, Rottach v jižním Německu) byl český scénograf, grafik, architekt a návrhář nábytku.

Život

V roce 1924 vystudoval na ČVUT v Praze architekturu, pozemní stavitelství a lodní konstrukce. Vstoupil do uměleckého svazu Devětsil a účastnil se počátků Osvobozeného divadla, kde v letech 1924–1925 působil jako scénograf. Antonín Heythum byl autorem výpravy k Molièrově hře George Dandin, kterou Zkušební scéna v roce 1925 nastudovala pod názvem Cirkus Dandin. Heythum pojal scénu v netradičním konstruktivistickém stylu. V následujícím roce vytvořil výpravu ke hře francouzského dadaistického autora Georgese Ribémonta-Dessaignese Němý kanár, kterou v Osvobozeném divadle nastudoval Jindřich Honzl. Pracoval také několik sezón v ostravském divadle a od roku 1924 byl stálým výtvarným spolupracovníkem Národního divadla v Praze. Z Osvobozeného divadla odešel jako vedoucí výpravy do divadla v Olomouci, ale po dvou letech se vrátil zpět do Prahy.

Antonín Heythum jako vystudovaný architekt se nevyhýbal ani projektům obytných staveb a jejich interiérů. Ve spolupráci s Evženem Linhartem vyprojektoval v roce 1932 dům v ulici Na Ostrohu v kolonii rodinných domků v Osadě Babě v Praze – Dejvicích. V rámci Devětsilu vystavoval v Klubu architektů a ve Spolku výtvarných umělců Mánes v Praze a Brně a účastnil se i výstav v cizině – v Paříži, Amsterodamu nebo New Yorku.

Jako architekt a výtvarník se podílel rovněž na výstavních instalacích. Proslavily jej projekty na celostátní sklářské výstavě v Praze roku 1933 a na výstavních pavilonech na světové výstavě v Bruselu v letech 1934–1935. Pro světovou výstavu v Paříži v roce 1937 vytvořil Heythum skleněné oddělení pro exponáty 120 československých sklářských firem. Byl zde k vidění závěs z křišťálových hranolů, skleněná mozaika Jana Zrzavého, leptané okno Emila Filly nebo broušená židle potažená látkou z imitace briliantů či křišťálový lustr.

Roku 1938 odejel Heythum do USA, aby zde s Kamilem Roškotem připravili československý pavilon pro světovou výstavu v New Yorku plánovanou na roky (1939–1940) a na výstavu v San Francisku.

Po vypuknutí druhé světové války zůstal ve Spojených státech, takže sešlo z jeho knihy o výstavnictví, kterou zpracoval se svou ženou Charlotou pro Národohospodářský ústav České akademie věd a umění. Práci nakonec otiskl americký časopis Forum. V roce 1940 uspořádali manželé Heythumovi na Kolumbijské univerzitě v New Yorku přehlídku svých prací. Výstava byla vzhledem k okolnostem neúplná, přesto na jejím základě nabídl prezident Kalifornské techniky v Pasadeně Heythumovi místo na škole, což on přijal. Založil na škole oddělení průmyslového designu a získal titul profesora. V roce 1945 ještě působil na Kolumbijské univerzitě jako profesor architektury.

V nábytkářství byl zastáncem standardního funkcionalistického designu pro sériovou výrobu. Je spoluautorem díla Design for Use (Užitkový design) z roku 1944.

Také v USA se částečně věnoval divadelní scénografii. V New Yorku se společně se svou ženou podíleli na Králi Learovi v režii Erwina Piscatora a v Kalifornii pak inscenovali satirickou hru Women (Ženy).

Do Československa se již nevrátil. Po svém návratu do Evropy působil jako pedagog ve Švýcarsku. Zemřel 10. ledna 1954 v městečku Rottach v jižním Bavorsku.

Odkazy

Reference

Literatura

• Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 83, 86, 108, 120, 150–1, 178, 249, 328, 366, 412, 566, 598, 610, 612, 643–5, 649, 650, 657–8
• Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 142–3
• Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 13
• Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
• Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: Nespoutatelné Osvobozené
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 175–7, ISBN 978-80-239-9604-3
• Rostislav Švácha, Antonín Heythum, časopis Architekt, ročník 37, 1991, č. 9, s. 2.
• Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 66, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Heythum na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Antonín Heythum
• Podrobný životopis na stránkách města Mostu
• Galerie výtvarných umělců^{[nedostupný zdroj]}