Čchen Čchang-chao

Čchen Čchang-chao
Narození	18. září 1906 Chan-jang
Úmrtí	30. července 1967 (ve věku 60 let) Peking
Příčina úmrtí	otrava
Alma mater	Sunjatsenova univerzita pracujících Číny Central China Normal University Wuchanská univerzita
Povolání	politik
Politická strana	Komunistická strana Číny
Choť	Zhang Qinqiu (1936–1942)
Děti	Chen Zutao
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čchen Čchang-chao (čínsky pchin-jinem Chén Chānghào, znaky zjednodušené 陈昌浩, tradiční 陳昌浩; 18. září 1906 – 30. července 1967) byl čínský komunistický revolucionář, ve 30. letech jeden z představitelů Komunistické strany Číny, v letech 1931–1937 politický komisař 4. frontu a Západní pochodové armády čínské Rudé armády. Roku 1935 krátce působil jako člen jejího ústředního výboru a politbyra.

Život

Čchen Čchang-chao se narodil roku 1906 ve městě Chan-jang v provincii Chu-pej. Získal kvalitní středoškolské vzdělání a roku 1926 byl přijat na Středočínskou univerzitu, následujícího roku přestoupil na Wuchanskou univerzitu. Téhož roku vstoupil do Komunistického svazu mládeže Číny.^[1] Po bílém teroru ve druhé polovině roku 1927 byl vybrán ke studiu na Sunjatsenově univerzitě v Moskvě, kam odjel koncem roku 1927. Během moskevských studií patřil ke skupině takzvaných osmadvaceti bolševiků vystupujících v tehdejších diskuzích a sporech ohledně trockismu na straně vedení univerzity.

Na podzim 1930 se vrátil do Číny, do Šanghaje, téhož roku vstoupil do Komunistické strany Číny.^[1] V dubnu 1931 byl společně s členem politbyra Čang Kuo-tchaem a přítelem z Moskvy Šen Ce-minem vedením strany poslán do sovětské oblasti E-Jü-Wan na pomezí provincií Chu-pej, Che-nan a An-chuej.^[2] Do oblasti přišli jako představitelé ústředního výboru a převzali její vedení, přičemž Čang měl celkové řízení, Šen Ce-min se staral o organizaci strany a zázemí a Čcheng Čchang-chao převzal zprvu vedení svazu mládeže a pak vojenské záležitosti, když se od listopadu 1931 stal komisařem vojenských jednotek oblasti (4. frontu, velitel Sü Siang-čchien). Nové vedení region stabilizovalo a dalo mu pevnější organizaci, ovšem za cenu likvidace většiny dosavadních funkcionářů, přičemž počet obětí čistek dosáhl nejméně dvou a půl tisíc.

V první polovině roku 1932 4. front úspěšně odrazil útok kuomintangských armád během třetí obkličovací kampaně. Pod tlakem čtvrté obkličovací kampaně ale v říjnu 1932 4. front v čele s Čang Kuo-tchaem, Čchen Čchang-chaem a Sü Siang-čchienem ustoupil z oblasti E-Jü-Wan na západ.

Po dlouhém pochodu 4. front došel v listopadu 1932, značně oslabený, až na severovýchod provincie S’-čchuan. Tam založil novou sovětskou oblast s centry v Tchung-ťiangu a Kchu-čchao-pa. V druhé polovině roku 1933 a začátkem roku následujícího komunisté v severovýchodním S’-čchuanu kontrolovali území s cca 9 miliony obyvatel. V dubnu–srpnu 1934 odolali dalším útokům sečuánských militaristů, ale od začátku roku 1935 ustupovali tlaku nepřátel a sovětská oblast se zmenšovala. Nakonec se v dubnu 1935 4. front přesunul se do západního S’-čchuanu, kde se v červnu 1935 setkal se zbytky 1. frontu, od října 1934 ustupujícího z Ťiang-si. Se spojením obou komunistických vojsk se spojilo i jejich politické vedení, přičemž v zájmu vyvážení sil (Čang Kuo-tchao byl jediný člen politbyra a ústředního výboru ve 4. frontu) politbyro v srpnu 1935 rozšířilo ústřední výbor o šest představitelů 4. frontu, přičemž Sü Siang-čchien, Čcheng Čchang-chao a Čou Čchun-čchüan se stali členy, Che Wej, Li Sien-nien a Fu Čung kandidáty ÚV; Čchen Čchang-chao a Čou Čchun-čchüan byli současně přijati i do politbyra. Kvůli sporům o směr dalšího pochodu došlo v září 1935 k roztržce, kdy se komunistické síly rozdělily. Čchen Čchang-chao a Čou Čchun-čchüan pak již více v politbyru nepracovali. Po roztržce se 4. front pod vedením Čang Kuo-tchaa, Ču Teho, Liou Po-čchenga, Sü Siang-čchiena, Čcheng Čchang-chaa a dalších zamířil jihovýchodním směrem a zaútočil na planiny západně od Čcheng-tu. Byl odražen a utrpěl nemalé ztráty, poté se stáhl do tibetského pohraničí s centrem v Kardze, kde v listopadu 1935 – červenci 1936 přezimoval. V červnu 1936 do Kardze dorazil 2. front Che Lunga a Žen Pi-š’ho, po měsíčním odpočinku oba fronty vyrazily na sever k 1. frontu, kam dorazili v září 1936. Velká část 4. frontu se poté přeplavila přes Žlutou řeku a jako Západní pochodová armáda (velitel Sü Siang-čchien, komisař Čchen Čchang-chao) se v listopadu 1936 až březnu 1937 probíjela kansuským koridorem na západ, ve snaze o vytvoření spojení do Sin-ťiangu a Sovětského svazu, v bojích však byla zničena. Zachránilo se pouze několik set mužů včetně Čchen Čchang-chaa a Sü Siang-čchiena.

Po návratu do pohraniční oblasti Šen-si-Kan-su-Ning-sia se Čchen Čchang-chao stal lektorem na ústřední stranické škole a na Protijaponské vojenské a politické univerzitě. V srpnu 1939 byl poslán do Sovětského svazu na léčení. V roce 1941 se zúčastnil bitvy o Moskvu a podílel se na obnově města. V letech 1943–1952 pracoval jako překladatel a redaktor čínského vydání Leninových sebraných spisů a Rusko-čínského slovníku, nepostradatelného pro čínského studenty učící se ruštině.

V roce 1952 se Čchen Čchang-cha vrátil do Čínské lidové republiky a byl jmenován proděkanem Ústředního institutu marxismu-leninismu. V roce 1953 se stal zástupcem ředitele překladatelského úřadu při ústředním výboru KS Číny. Během kulturní revoluce byl perzekvován, v červenci 1967 proto spáchal sebevraždu jedem. V srpnu 1980 byl plně politicky rehabilitován.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chen Changhao na anglické Wikipedii.

6. politbyro ÚV KS Číny (červenec 1928 – červen 1945)
politbyro po 1. zasedání ÚV v červenci 1928 členové členové stálého výboru Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV) • Čou En-laj • Su Čao-čeng • Siang Jing • Cchaj Che-sen Čchü Čchiou-paj • Čang Kuo-tchao kandidáti kandidáti stálého výboru Li Li-san • Jang Jin • Sü Si-ken Kuan Siang-jing • Luo Teng-sien • Pcheng Pchaj • Lu Fu-tchan
politbyro po změnách na zasedání politbyra v listopadu 1928 členové členové stálého výboru Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV) • Čou En-laj • Li Li-san • Su Čao-čeng (zemřel v únoru 1929) • Siang Jing • Jang Jin (zatčen a zabit v srpnu 1929) Čchü Čchiou-paj • Čang Kuo-tchao • Pcheng Pchaj (zatčen a zabit v srpnu 1929) kandidáti kandidáti stálého výboru Sü Si-ken Kuan Siang-jing • Luo Teng-sien • Lu Fu-tchan
politbyro po 3. zasedání ÚV v září 1930 členové členové stálého výboru Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV) • Čou En-laj • Siang Jing Li Li-san • Čchü Čchiou-paj • Čang Kuo-tchao • Kuan Siang-jing kandidáti členové stálého výboru Sü Si-ken (od října 1930) kandidáti stálého výboru Sü Si-ken (do října 1930) Luo Teng-sien • Lu Fu-tchan • Wen Jü-čcheng • Li Wej-chan • Ku Šun-čang • Mao Ce-tung
politbyro po 4. zasedání ÚV v lednu 1931 členové členové stálého výboru Siang Čung-fa (generální tajemník ÚV; zatčen a zabit v červnu 1931) • Čou En-laj • Čang Kuo-tchao • Wang Ming (od února 1931) kandidáti stálého výboru Sü Si-ken (zatčen v září 1932) • Čchen Jü • Lu Fu-tchan Siang Jing • Žen Pi-š’ • Wang Ming (od února 1931 člen stálého výboru) kandidáti Kuan Siang-jing • Luo Teng-sien (zatčen a zabit v srpnu 1933) • Wen Jü-čcheng (do května 1931) • Ku Šun-čang (zatčen v dubnu 1931) • Mao Ce-tung • Wang Kche-čchüan (vyloučen ze strany koncem ledna 1931) • Liou Šao-čchi
prozatímní politbyro od září 1931 členové stálý výbor Čchin Pang-sien (pověřen celkovým řízením ÚV) • Čang Wen-tchien • Lu Fu-tchan (zatčen v lednu 1933) Kchang Šeng • Čchen Jün • Li Ču-šeng (zatčen v červnu 1934) • Liou Šao-čchi • Chuang Pching (zatčen v prosinci 1932) • Wang Jün-čcheng (zatčen v únoru 1933)
politbyro po 5. zasedání ÚV v lednu 1934 členové ústřední sekretariát Čchin Pang-sien (do února 1935 pověřen celkovým řízením ÚV) • Čou En-laj • Čang Wen-tchien (od února 1935 pověřen celkovým řízením ÚV) • Čchen Jün (člen ústředního sekretariátu do června 1935) • Siang Jing (člen ústředního sekretariátu do října 1934) od ledna 1935 i Mao Ce-tung od února 1935 i Wang Ťia-siang Čang Kuo-tchao • Žen Pi-š’ • Wang Ming • Kchang Šeng • Ču Te • Mao Ce-tung (člen ústředního sekretariátu od ledna 1935) • Ku Cuo-lin (zemřel v květnu 1934) • Čchen Jün (do června 1935 člen ústředního sekretariátu) • Siang Jing (do října 1934 člen ústředního sekretariátu) od srpna 1935 i Čchen Čchang-chao (do 1935) • Čou Čchun-čchüan (do 1935) od ledna 1936 i Pcheng Te-chuaj • Lin Jü-jing (do 1936) kandidáti Wang Ťia-siang (člen politbyra a ústředního sekretariátu od února 1935) • Liou Šao-čchi • Kuan Siang-jing • Teng Fa • Kchaj Feng
politbyro po zasedání politbyra v prosinci 1937 členové ústřední sekretariát sekretariát od prosince 1937 Čang Wen-tchien • Mao Ce-tung • Wang Ming • Čchen Jün • Kchang Šeng od března 1940 i Žen Pi-š’ pracovní konference sekretariátu od srpna 1941 Mao Ce-tung • Žen Pi-š’ • Wang Ťia-siang • Wang Ming • Čang Wen-tchien • Čchen Jün • Kchaj Feng sekretariát od března 1943 Mao Ce-tung (předseda sekretariátu a politbyra) • Liou Šao-čchi • Žen Pi-š’ Čou En-laj • Wang Ťia-siang (od srpna 1941 do března 1943 člen pracovní konference sekretariátu) • Čchin Pang-sien • Siang Jing (padl v lednu 1941) • Čang Kuo-tchao (v dubnu 1938 přešel ke Kuomintangu a odvolán) • Žen Pi-š’ (člen ústředního sekretariátu od března 1940) • Ču Te • Pcheng Te-chuaj • Čang Wen-tchien (do března 1943 člen ústředního sekretariátu/pracovní konference sekretariátu) • Wang Ming (do března 1943 člen ústředního sekretariátu/pracovní konference sekretariátu) • Čchen Jün (do března 1943 člen ústředního sekretariátu/pracovní konference sekretariátu) • Kchang Šeng (do srpna 1941 člen ústředního sekretariátu) • Teng Fa kandidáti Liou Šao-čchi (člen ústředního sekretariátu od března 1943) • Kchaj Feng (od srpna 1941 do března 1943 člen pracovní konference sekretariátu)
předsednictvo sedmého zasedání ÚV od května 1944 členové Mao Ce-tung (předseda ÚV a předsednictva) • Ču Te • Liou Šao-čchi • Žen Pi-š’ • Čou En-laj
5. politbyro ← • → 7. politbyro